Menu Obsah
 
Slovenčina (Slovenská republika)English (United Kingdom)
 CEPTA - Centrum pre trvaloudržateľné alternatívy
Domov Osobnosti Tajné zasvätenie odtajnené :-)
Tajné zasvätenie odtajnené :-) PDF Tlačiť E-mail
Napísal Milan Rusko   

Květoslav Minařík (1908-1974) podľa vlastných slov dosiahol najvyššie mystické poznanie keď mal 18 a pol roka, po rok a pol trvajúcom intenzívnom úsilí, hľadaní buddhistickou cestou mahájánového tibetského smeru. Nestalo sa to ani na púšti, ani v ďalekých horách, ani v kláštore, ale za normálneho života v súčasnej spoločnosti. Hoci sa hneď zaviazal, že bude náuku podávať ďalej hľadajúcim, nemal veľa šťastia v tomto smere. Napísal však množstvo kníh, medzi nimi aj "Vnitřní smysl Nového zákona", v ktorom poukázal na jednotu svojej cesty s kresťanskou mystikou.


Květoslav Minařík: Tajné zasvěcení. (výťah z knihy)

Aspirant tajného zasvěcení se musí vycvičit ke schopnosti tak pevného a neměnitelného sebeuvědomění, aby toto jeho sebeuvědomění nezmizelo nebo se nerozplývalo ani při nejsilnějších tlacích a nárazech okolností, jaké obvykle absorbují duševnost každého jedince tak, že na sebe už zcela zapomíná a žije už jen sběhnuvší se událostí. Teprve když se podaří setrvávat v permanentním a neměnitelném sebeuvědomění za každé situace, může člověk začít vetkávat sebe do celého společenství bytostí a potom je uvědoměle vnímat jako sebe sama. To je základ, na němž se buduje moc pocházející z tajného zasvěcení.

Ztotožnění se vším existujícím na psychické úrovni a na úrovni vědomí je první fáze tajného zasvěcení. Věnovat pozornost kvalitě prožívání je pak druhá fáze tohoto zasvěcení.

Přitom připomínám hned na začátku popisu této druhé fáze mystického vývoje v pojetí tajného zasvěcení, že se ani při ní nesmí mystický postup pozměnit tím, že by vědomí já zasvěcovaného mizelo v permanentně si připomínaném celku nebo že by se na celek zapomnělo, tím se já zasvěcovaného vyhranilo a tak se z tohoto celku vymanilo. Právě na rozhraní těchto dvou fází tajného zasvěcení se musí realizovat ona stereotypně se opakující buddhistická poučka „ve všem sama sebe poznávaje . . .

Toto „ve všem sama sebe poznávaje . . . nesmí být v procesu tajného zasvěcení jen prostým výkonem vůle čekatelů tohoto zasvěcení, tj. osob, jež samy sebe až dosud chápou jako bytí vyhraněné, jež vše, co činí, chápe jenom jako svůj vlastní čin nebo majetek. „Ve všem sama sebe poznávaje . . . musí být především průběžným stavem přepodstatňující se ideje já, přechodem od bytí, jež se chápe jako výlučné, k sebeuvědomění jakožto stavu všebytnému.

O těchto dvou tak rozdílných stavech sebeuvědomování, totiž individuálního a všejsoucího, je nutno vědět, že jsou od sebe odděleny neviditelnou duchovní přehradou, která má svou adekvátní funkci. Kdo na úrovni svého sebeuvědomování míří ke stavu neměnícího se všeuvědomění, nezbytně narazí na personifikující se atmosféru tohoto rozhraní. Narazí na ni v podobě tzv. Strážce Prahu, jak je tento jev nazýván v magii, nebo v podobě pokoušejícího ďábla v křesťanství. Na ďábla, jenž údajně pokoušel Ježíše, nebo také v podobě Mára, ďábla známého v buddhismu.

Dosáhl jsem zasvěcení realizačním procesem, jenž mi umožnil vidět současně do obou světů, zevního a vnitřního. Když se toto zasvěcení projevilo rozřešením všech mých osobních problémů, takže jsem pochopil, co vlastně toto zasvěcení znamená, pojal jsem myšlenku na to, že tak prospěšnou nauku odevzdám světu tím, že vyhledám lidi, kteří ji budou schopni přijmout.

Tehdy tedy ještě Strážce Prahu proti mně nevystoupil přímo. Byl jsem jím pouze uváděn do izolace. Nikdo ve mně nehledal přítele, takže jsem byl sám a neměl jsem nikoho, komu bych nauku vůbec mohl sdělit.

Právě během konfliktu s Děsem Prahu jsem nabyl přesvědčení, jaký význam má nauka, již jsem objevil. Začal jsem ji chápat jako tak cennou, že i ten obludný boj, který se takto vyvinul, stál podle mne za to jej podstoupit. A že nebudu jeho přímým vítězem, mi bylo brzy po jeho započetí jasné. Tak padla i má potenciální běžná osobní ctižádost dosáhnout rozhodujícího vítězství. Vše, co se potom odehrávalo, jsem už viděl jako zápas mocností, z něhož až dosud vzešlo pouze to, že se mi podařilo v říši příčin vytvořit příznivější předzvěsti budoucích událostí jako dynamicky působivé energie. Za tak nepříznivé situace, jaká pro mne stále je, tedy nemusím uvažovat tak, že jsem vykonal méně, než bylo vůbec možno. Jsme na přelomu doby, na počátku éry, kdy Démon Prahu nebude moci dobro pohltit a zvrátit.

Kde je však pochopení těch, kdo mi byli tak blízcí a na něž jsem chtěl nauku přenést? Každý, zdá se, myslí především na sebe, na své osobní světské blaho, na něco, co je v dokonalém rozporu s osudovými výhledy pravého zasvěcení; myslí jen na česání ovoce ze stromu života, ale nevidí svou úlohu jako zahradníka, úkol toho, kdo „sad života" ošetřuje. Jak potom může pochopit veliký mystický cíl, svobodu nebo „utonutí v nekonečném prostoru", což znamená dosažení empirického uskutečnění stavu spásy?

... přece mi znovu a znovu Děs Prahu mohl dokazovat, že „lidé jsou jeho vazaly". To mě nutilo, abych byl opatrný v akcích a nepřenášel ani nauku ani zasvěcení bez příslušných záruk, že ten, kdo obojí přijme, se bude chovat zcela neosobně, tj. myslit výhradně na konání skutků ctnosti ve prospěch všech lidí, žijících na světě. ... Ať tomu však bylo jakkoli, lidstvo mravně dále upadlo de facto. Mizí kvalitní osobitost a to tam je žití pro čisté ideály. Každý se už víc a víc stará o fyzické přežití, jak jen tomu může být u jedinců náležících mase. ... Má víra, že přece jen někdo z mých známých pochopí, oč mi vskutku jde, se rozpadala víc a víc, takže jsem už nepředpokládal, že někdo z těchto lidí bude moci přijmout tajné zasvěcení, jež jsem tak spolehlivě ovládal. A Děs Prahu se ke mně dostával blíž a blíž a následkem toho se můj osud zkomplikoval na dobu 15 let . . . Proto jsem už řekl, že „stezka buddhů, již jsem nalezl a odkryl, je už a bude opět zaváta"....

... Tím je určena cesta bódhisattvů. Musí překonávat sobectví tak dokonale, že „rozdají sami sebe" a tím dosáhnou stavu, v němž poznají, že nejsou ničím než sebeuvědoměním ve formě, ale bez vlastností, vyjma Prázdnoty a případně i jasu. Neboť stav buddhy už nepřipouští ani existenci formy, určitého pojetí sebe sama; smí být pouze vědomí samé o sobě, což je nirvána, stav vykoupení za živa.

Člověk sám sotva pochopí, jak má vypadat odosobnění. Praxe bódhisattvů uděluje zkušenost, že odosobnění musí vzejít „z vraždy", již na něm vykoná svět tím, že ho potře na úrovni všech projevů jeho já. Musí se vytvořit situace, že bódhisattva po svém duševním očištění a povznesení tak jako Kristus zhanobený, poplivaný a ztýraný bude sražen na hranici evidentního sebeuvědomování, že je ničím a nikým. Teprve na tomto stupni opustí ve svých sklonech svět a zvolá jednoznačně: „Deus mihi omnia!" (Boh mi je všetkým)

Tajné zasvěcení se začíná rozvíjením stavu bódhisattvy. To zříkání se a sebevyhlazování je však pouze jednou částí, vstupní branou tajného zasvěcení. Druhou, tou zajímavější pro zvědavce, je ona stezka moci. I když se stavu bódhisattvy dosahuje vyhlazením osobitosti zevním světem, přece to musí být provázeno úsilím pojímat všechno existující jako sebe sama. Jenom tak totiž mizí osobnost a rozvíjí se tzv. okultní moc; jejím prostřednictvím má bódhisattva působit na zevní svět jako magik, jenž do jiných lidí ukládá jakoby samočinné sugesce. Ty je budou inspirovat nebo podněcovat také ke konání skutků ctnosti. A to je práce v říši příčin. Dá se to vysvětlit tak, že každý z ostatních lidí musí sám přijít na to jak jednat. To něco, co jej k tomu dovede, musí být ona sugesce, vložená do jeho bytosti jako složka schopná podněcovat jej k činům.

V hypnóze je toto působení známo jako posthypnotická sugesce. Jenže hypnotismus je neodpovědné pokusnictví, jehož dosahy se obyčejně neváží, kdežto v nauce o realizaci stavu buddhy musí být tato činnost provázena nejvyšší mravní odpovědností. Jenom ohled na dobro, jež má z této činnosti vždy vzejít, nezastaví chod kola životních zkušeností. A to posléze člověka přesvědčí, že všechno je marnost. Pak se vzdá veškeré snahy uplatňovat se konáním a přijme snahu buddhů, jež vrcholí v naprostém očištění vědomí. Z toho vzejde uskutečnění stavu čirého zírání, stavu to buddhy; toho, kdo se jen dívá, ale nekoná, protože je čekatelem dovršení ve stavu moudrosti.

Jenže tajné zasvěcení není vrchol, k němuž směřují duchovní nauky. Je to jen mezistupeň od lidství k buddhovství. Buddhové totiž nevznikají z prostého překonání sobectví, egocentrismu, nýbrž pouze vykrvácením srdce, jímž je odplavena každá osobitá aspirace, všechno lidství s jeho průhledně nebo neprůhledně sobeckými sklony. Stav buddhy je totiž stanoviště nad mořem sansárových existencí, vidění strasti, která už nezastře zrak buddhů. To se děje jen bódhisattvům, kteří právě prací v říši příčin vyhladí ze sebe poslední zbytky i nejušlechtilejšího lidství, které je potom též poznáno jako nepoznáním různě zakryté sobectví. A stavem buddhy se rozpouští každá stopa zosobňování. Uskutečňuje se jen čiré zírání, v kosmickém pojetí ona potenciálně světlá bezedná kosmická prázdnota, jež dává vzniknout všemu stvoření...


Povedané po kresťansky: Milovať a poznávať budeš Boha vo všetkom, Boha v každej veci, Boha v každej situácii, Boha v blížnom svojom, blížneho v sebe samom a seba v blížnom svojom, Boha v sebe samom a seba samého v Bohu. Tak dôjdeš spásy, nepominuteľnej radosti a života večného. Amen.

A ďalej: Kto poznal Pravdu, svet ho viac nie je hoden... Kto s Kristom umrel, s Kristom vstane z mŕtvych... Najväčšia moc pramení v bezmocnosti a nezraniteľnosť v najväčšej zraniteľnosti... Múdry iných nepoučuje, len svedčí a inšpiruje... Najmúdrejší z múdrych nekoná, len sa díva, ako ONO to koná SAMO...

Z buddhištiny do kresťančiny preložil Milan Rusko...

Zdroj: http://www.canopus.cz/download/zasveceni.pdf

Info: http://www.canopus.cz/, http://www.mahayana.cz

Posledná úprava Štvrtok, 26 Október 2006 14:16
 

Najčítanejšie za týždeň

Podporili nás a partneri:
Ekopolis IPEN - a toxic free future Pesticide Action Network Europe SAAIC Program cezhraničnej spolupráce Maďarská republika-Slovenská republika Clean Air - Čisté ovzdušie